日落 日落
吾死後尚存， 我死了還在，
善哉。 這很好。

六月。時到黃昏。
遠處靜靜地響著音樂，
農村辦喜事 。

五月的早晨。
連肉鋪
充滿著丁香花的芳香。

死亡之不動
在一杯水裏漂浮著
死的人面蛾

廟之昏暗
連蟬的叫聲
聽得如此嚴肅

開花的香油菜
陽光下的路基上
小孩向火車搖手。

火車顛顛咯咯，
忽來一股香气，
軌道邊的野生花

山裡的村莊。
狗從不會因朝其回音叫喚
而感到厭倦

中午寒冷
淡淡的太陽
容易和月亮弄混

早晨。我好忙。
來不及做別的
就是把手指當梳子梳梳髮。

上一輩子
那小黃瓜
準是一隻蛤蟆。

Horská vesnice
psa štěkat neomrzí
na svou ozvěnu.

Ráno. Musím jít
odnáším na svém těle
tvou jemnou vůni.

Vše tone v mlze
jen tam, kde tuším řeku
bledé odlesky.

Mořské pobřeží
zas kapsy plné mušlí
jak když jsem byl kluk.

Západy slunce
budou tu. I když zemřu
a to je dobře.

Překlad úvodu mé chystané sbírky Haiku od vzácného člověka, profesora Wu Yiho, reflektujícího v něm s poetickou licencí svou zkušenost z pobytu v Japonsku nedaleko staroslavného města Kamakura. Vzácný přítel Wu Yi dle svých slov shledával ve svém poetickém textu jistou spřízněnost s atmosférou haiku, ve sbírce obsažených, a proto namísto předmluvy napsal následující text nejvyšší literární hodnoty, spojující vytříbenost s pravdivostí, subtilnost s vnímavostí: