Sakura v japonské kultuře

Sakura představovala v japonské kultuře vždy výrazný archetyp, ve kterém se střetával a občas i pro zemi vycházejícího slunce tak charakteristicky mísil prvek sakrální i estetický. Sakura souvisí s původním náboženstvím šintó například ve spojení s božstvem rýže (mečířů, gejš, obchodníků etc.) Inari sama a zároveň se již od období Heian (794 - 1183) stala nesmírně silným estetickým elementem, opěvovaným básníky. Je zde vidět i silný prvek estetické emancipace, protože v předchozích obdobích poezie opěvovala dle čínského vzoru slivoň, která je mimochodem i v současnosti národním stromem říše středu. A symbolem Japonska, národním stromem a v podstatě i květinou se stala sakura, ostatně jí nalezneme i na stojenové minci.
Podle profesora Límana se v minulosti vysazovaly okrasné třešně nad hroby, a sakura no dani, sakurové údolí, byl starý eufemismus pro hřbitov. To by evokovalo slavný šokující úvod do novely Pod sakurami básníka a literáta Motodžiró Kadžii ( 1901 - 1932) ,,Pod sakurami jsou zakopána mrtvá těla.
桜の樹の下には屍体が埋まっている！
Dvojznačnost estetického významu sakury se projevovala i v tom, že v období Edo (1603 - 1868) jí někteří vnímali jako symbol neštěstí, protože její květy vždy opadávají bez varování. Stejně mimochodem samurajové vnímali i kamélii cubaki, jejíž celý květ spadne náhle, stejně, jako samuraj může náhle přijít o hlavu. Nebo vlašťovka cubame, která se snese rychle a nečekaně jako neštěstí.
Tím rozhodně nechci tvrdit, že by sakury, kamélie a vlašťovky nenesly v japonské kultuře a priori pozitivní význam. Samurajské úsloví praví, že tím, co je mezi květinami sakura, je mezi lidmi samuraj. 花は桜木人は武士 A ten má položit život za svého pána s takovou lehkostí, s jakou opadává třešňový květ, když přijde jeho čas.

Válečnickou vrstvu samurajů, jejíž elity nebyli jen hrubí válečníci, ale často i citliví básnící, po dvořanech-básnících sakura záhy zaujala také. Taira no Tadanori, (1144 - 1184), vojevůdce a guvernér provincie Sacuma, napsal v předvečer bitvy u Iči no Tani, ve které nalezl smrt, tuto báseň:

Na své cestě zastižen smrákáním
budu nocovat ve stínu sakur.
Budou dnes mými hostiteli
tuto noc jejich květy?
行き暮れて木の下蔭を宿とせば花やこよひのあるじならまし。

Třešňové květy totiž kvetou jen velice krátce, a proto je v jejich estetice silně zakomponován prvek pomíjivosti. Jak řekl jeden literát, ,,Kdyby sakury kvetly věčně, co by na nich bylo zajímavého?" Ostatně propojení krásy a zániku můžeme nalézt i v moderní japonské literatuře, například v románech Jukio Mišimy (1925 - 1970), který ostatně v duchu svého názorového a uměleckého přesvědčení ukončil svůj život sebevraždou seppuku. I zánik je v japonské tradici estetizovaný. Raketový sebevražedný letoun konce světové války Yokosuka MXY7 nesl alternativní název ,,óka" (třešňový květ) a piloti kamikaze se s tímto letadélkem s vyobrazení sakury na přední části trupu snášeli na svůj cíl s rychlostí na kvítek poměrně překvapivou, přesahující 900 kilometrů v hodině.
Opadávání třešňových kvítků sakurazame se může stát i hana fubuki 花吹雪, současné opadávání velkého množství okvětních lístků, padajících jako sníh. I měšťanská kultura ,,plynoucího světa" ukijo převzala od císařského dvora, samurajů a učených mnichů - básníků estetiku významu sakury, demokratizovala jí a začlenila do kontextu měšťanských dramat sewamono, divadla kabuki a světa zábavních čtvrtí.
Ale antiteze k pomíjivosti sakur je prvek věčnosti, daný cykličností jejich ,,věčného návratu" každé jaro či zjištěním, že když například při čtení básně o třešňových květech z desátého století pociťujeme kontinuitu, jednu z charakteristických rysů vyzrálé kultury.
Protiklad kmene, symbolu trvanlivosti, a pomíjivých, byť nádherných květů, můžeme nalézt i v slavné haiku Macuo Bašóa (1644 - 1694): 

Kolik toho jen pamatuje - ta stará třešeň! さまざまの事おもひ出す櫻かな

Díky vágnosti japonštiny a zamýšlené nejednoznačnosti poezie haiku může báseň znamenat také ,, Kolik jen vzpomínek vyvolá, když spatřím sakuru v květu!"
Sakura se stala sezónním slovem kigo, uvozujícím báseň do určité roční doby. V tomto případě do pozdního jara, přibližně v období dubna. To sakurové květy ve většině Japonska kvetou, jakkoliv poledníkové rozložení japonského souostroví způsobuje, že v některých částech Nipponu je to dříve, v jiných později. A je to období, v němž se koná po staletí svátek obdivování třešňových květů Hanami.
Výraz Hanami doslovně ,,hledění na rozkvetlé sakury" označuje starodávný a stále živý japonský zvyk usadit se pod rozkvetlými třešněmi a obdivovat jejich krásu. V minulosti se při té příležitosti někdy psaly i příležitostné básně, popíjelo saké či pořádal čajový obřad, v současnosti je Hanami příležitost pro piknik pod širým nebem s rodinou či přáteli. Festival inspirovaný Hanami se nedávno konal v Praze. Pokusím se ho přiblížit.